Jak roste? 

V den Vítkových tříměsíčních narozenin jsme zakoupili bublinky a první knihu. Narozeniny jsme však oslavili jako rodiče s hadrem na hlavě, ne že bysme to s těma bublinkama tak přeháněli, ale že nás schvátila nějaká horečnatá potvora, která vyžadovala studené zábaly (nechci psát viróza, protože  by mi nikdo nevěřil, že jsme nepili alkohol, a když napíšu chřipka, tak to některé pobouří, protože je to nadužívaný termín a navíc ji může diagnostikovat jen lékař). Vítek si tak v klidu ležel v posteli mezi náma, legraci si zajišťoval sám a své jubileum oslavil velkým pokladem do plínky. Imunitu má fakt skvělou, protože kolem něj se může smrkat, frkat, kašlat jak o dušu a jeho to nechává v klidu, maximálně si roztomile  kýchne a ještě se tomu zasměje. Zajímavé je, že kýchá v páru, asi aby to žádné nosní dírce nebylo líto. 

Když jsem balila věci na další prázdniny, zjistila jsem, že Vítka asi hodně zalívám nebo že mi v pračce řádí nějaký skřítek zodpovědný za nenadálé srážení rukávů. Ono je vůbec umění určit, které oblečení mu zrovna bude, to že je někde napsáno 74 neznamená, že to bude stejně dlouhé nebo široké, velikost tři až šest měsíců může také znamenat ledacos. Samozřejmě bych mohla najít krejčovský metr a přeměřit ho, ale to by si Vítkův tatínek mohl špatně vyložit (jako že se chystám něco udělat s tou hromadou věcí na zašití). Housenka, která má na bříšku čísla do šedesáti už Vítkovi nesahá ani po kotníky, a v teplákové soupravě od babičky se znaky českočínského přátelství na kolenou už vesele skotačí, ačkoliv jsem si myslela, že mu bude tak někdy napřesrok. Zato overal z Lídlu by si mohl uvázat ke kličce u okna a v pohodě se vytratit někam na bigbeat (bydlíme ve druhém patře). Váhu jsem ale zjistila celkem přesně, experimentálně, metodou test - retest, a je to více než 6,6 kg, což je váha jednoho živého, emočně vyprahlého a tudíž mazlivého, rezavého kocoura. V úterý jdeme navštívit pana doktora, aby si pánové opět příjemně pohovořili nad zobáčkem injekční stříkačky, tak dáme vědět, jak moc se mé pozorování shoduje s objektivními daty. Každopádně se budu chlubit už dámám v čekárně, jak si Vítek v poloze na bříšku přitáhne hračku, jak posiluje břišáky, že bude mít za chvíli pekáč pěkně vykynutých buchet, jak říká gléé, héll, help, helga a při troše fantazie i hanííí a jak už by skoro odešel, kdyby v sobě pelíšek pro miminka (na kočky je to moc hlasitý) neměl tolik těch poťápaných kuliček (to odezírám z toho, jak se u toho rozčiluje). Určitě tam nebudu jediná bláznivá :)