Týden před čtvrtým měsícem

Pan doktor z neobjasněných důvodů odvolal naše středeční setkání, takže Vítkovy reálné míry a váhy, nezatížené nějakým experimentem obsahujícím zvířata, zůstávají záhadou. Pomaličku se protahuje doba, kdy Vítek vydrží bez jídla ( měřeno v jednotkách vodohodin na plavečáku nebo rychlostí, kterou vzniká mikádo z unavených vlasů po lopatky). A taky se mu dostává hojného spánku na čerstvém vzduchu, během kterého rodiče rozjeli svůj projekt "vyvýšené záhonky". No vlastně to byl původně spíš můj projekt, kterým jsem Tomovi tak nějak infikovala jeho bio-eko-smýšlení a asi aby zahnal můj stesk po domově, jal se utratit spoustu peněz za prkna (nikoliv fošny, ani desky) a hranolky (nikoliv hranoly nebo kůly), ze kterých vznikla krásná, čtyřmetrová, zahradní truhla, která je aktuálně plná větví a epesního hnoje, a ze které budou vyrůstat ty nejlepší mrkvičky do dětských příkrmů (až se ten hnůj dostatečně proleží samozřejmě, takže příští rok, takže to s těma příkrmama tak úplně nevychází, ale mrkev člověk jí pořád, ne?). Kromě pěstování zeleniny může takový vyvýšený záhonek sloužit jako výborná mnemotechnická pomůcka a záznamník historických událostí např. Vítek se narodil tu zimu před vyvýšeným záhonkem, případně lze použít jako takový ten metr pro děti, akorát že zářezy neděláte do futer ale do prken (po nějaké době se musí měřený objekt měřit naležato, ale to se Vítka zatím netýká). Už se moc těším, až s Vítkem zasadíme první hrášek a budeme pozorovat, jak roste. Akorát mu k tomu budeme muset ještě postavit malou rozhlednu a koupit dětský triedr, aby na ten hrášek viděl, protože se nám ty záhonky povedlo vyvýšit opravdu dost, ani já se bez štokrlete neobejdu (tady se tomu říká schůdky, což je možná výstižnější, ale ne tak libozvučné).