Po kom to dítě je?

Zjistila jsem, že kolem mateřství  a témat s tím souvisejících se hrají různé komunikační hry. První taková hra, když se okolí dozví, že je žena těhotná, by se dala nazvat "A necháte si to říct?", čímž se většinou myslí, jestli si rodiče dopředu nechají odhalit, zda budou nakupovat spíš do modra nebo spíš do růžova, protože jiných barevných kombinací dětského sortimentu bývá poskrovnu. K mé velké radosti se docela rozjela hnědá, což je zajimavé u takové zemité barvy, že se probojovala k něčemu tak andělskému. Další hra je samozřejmě "A jméno už máte?" Dřív jsem si myslela, že to je otázka, kterou člověk nemůže nic zkazit. Že je přece nemístné ptát se na frekvenci zvracení, na otoky, na to, z čeho mají strach, že tohle je taková docela bezpečná otázka vyjadřující zájem a zároveň nezacházející do žádných velkých intimností. No po osobní zkušenosti můžu říct, že horší otázky není. Ale ona za to sama o sobě nemůže. Ten můj pocit, že je taková nezáludná a vlastně hrozně fajn, má asi víc lidí, a tak když se vás někdo několikrát za den zeptá, jak se to bude jmenovat, na mysl se vkrádá představa syčího papiňáku z kresleného seriálu a kočce a myši. Zvlášť když vás nejmenovaný empatický člověk potká třeba za dva dny na to a zas mu to nedá se nezeptat. O komunikační hře "Tak co, ještě ses nerozpadla?" se nebudu zmiňovat, neb její neblahé tóny ve mně stále doznívají. No a máme tu aktuální hru "Je úplně celý ... " Tři tečky jsou zde na místě, protože odpověď se často dost různí. Zajímavé je, že strana nevěsty v dítěti zásadně vidí stranu ženicha a naopak. Nevím, jestli to má nějaký důvod z hlediska evoluce nebo jsme rarita, nicméně Tomův táta ve Vítkovi vidí podobu mého táty, teta Maruška zase říká, že je to celý děda z Čejetic (Tomův táta). Babička Mcelská (Tomova) zachovává v tomto ohledu postoj mediátora  - "Dopoledne bych řekla, že to byla celá Hanička, ale teď se mi zdá, že je to celý Tomáš" (ano, byli jsme tam přes oběd a byl moc dobrý, to je mimochodem na mateřské vůbec moc fajn, že mi furt někdo obstarává obědy :) ) Pro změnu moje babička Kurovská zas tak empatická nebyla, když se na mě podívala a tak jakoby soustrastně pronesla "Většinou jsou kluci podobní na maminky, ale tady nevím, nevím." Tak si vyberte. Každopádně je to krásný kluk a je náš.