Jak spíte? 

Z četnosti dotazů na aktuální kvalitu našeho spánku (dotaz dostávám ponejvíce v množném čísle) mám za to, že je to věc velmi důležitá. Takže pro ty, které to zajímá a pro Vítka, aby věděl, co říct v budoucnu svému psychoanalytikovi, daseinanalytikovi nebo někomu, koho to bude taky zajímat - spíme dobře. Momentálně Vítek uléhá ke své večeři, ze které zvolna přejde do spacího režimu, kolem osmé hodiny, takže mi ponechává dostatek času na relaxaci a sklenku červeného, o které i pan profesor Matějíček prý tvrdil, že je pro kojící matky velmi prospěšná (zajímal by mě jeho názor na ty tabulky čokolády, oříšky a ajrkoňak pro slečinky, ale to mu nebudeme řikat.) Ukládám ho zásadně ve stabilizované poloze, protože nutit ho k říhání, když se mu zrovna něco hezkého zdá, mi přijde neslušné. Dříve se kolem jedenácté budil hladem, teď už vydrží do jedné až druhé hodiny po půnoci. Pak jsou to takové plus mínus dvouhodinové intervaly spánku a hladu. Občas se mi stihne zdát i nějaký sen. Vítek od narození spí u mě v posteli nebo v mé blízkosti (máme díky šikovnému dědečkovi postýlku na míru s minimálním mřížovím a v podstatě volně přecházející do naší postele), což se podle mě velmi pozitivně odrazilo právě v kvalitě našeho spánku. Budím se pár vteřin před jeho prvním hladovým zavrněním a on nemá potřebu dlouhosáhle hlasitě vysvětlovat celému baráku, co se zrovna děje u nás v ložnici. Evidentně nemá to společné spaní neblahý vliv ani na jeho režim a vnímání hranic, protože ty intervaly skutečně dodržuje s obdivuhodnou přesností a když se nají, tak se prostě od své mateřské lodi odpojí a hotovo. Pravdou je, že musím bojovat se spánkem, protože je velmi snadné usnout a vyhnout se tak vědomému kojení, ale na rozdíl od kojení na křesle v obýváku mi Vítek nemá kam spadnout, když svůj boj prohraju, což se prostě občas stane. K Vítkovým zvykům v intervalu od čtyř do šesti patří provozovat takové cvičení, kope nožičkama, občas si zašermuje, no a prdí (proto to asi všechno dělá, kluk jeden šikovná, chytrá). Takže to někdy skončí viz. foto číslo dvě. 

A jestli mi nevěříte, že spíme dobře, tak si zavolejte do zařízení specializujícího se na drogově závislou mládež Cesta Řevnice, protože i tam se divili, jak je ten náš táta odpočatý, na vlastní oči to viděli.