Narozeninový...

...ten přece nesmí chybět. Takže kašlu na veškerý okolní chaos a ani ne čtrnáct dní po oslavné události činím zápis. Krása nádhera to byla, babiček a dědečků nepřeberné množství, takže jsme pro sichr týdny dopředu trénovali doma na nástěnce, jak se kdo jmenuje a ke komu patří. Mé velikášské představy o dortu Charlotte plném jahod se úderem jedné páteční listopadové půlnoci změnily v klasickou banánovo-jablečnou buchtu, obohacenou o piškoty a krém z lučiny, ale kupodivu narozdíl od Královského dortu od Ivety zmizel velmi rychle a jeho konzumace se obešla bez tradičních babiččiných průpovídek o reakci střev na přemíru čokolády. Vítek celkem poctivě věnoval pozornost všem dárkům, které mu byly předkládány, největší oblibě se však těšil ručně háčkovaný Vodník, který mě docela vyděsil, ale Vítek měl pro jeho opravdu velký nos pochopení a hned ho začal objímat. Další v pořadí byla speciální takzvaně rostoucí židlička, která se rázem proměnila v super průlezku, ze které se dají výborně házet záda, aniž by si jednoletý člověk vyrazil dech. Když jsem si však dovolila šáhnout na další jeho dar - keramického chlapečka držícího teploměr - dostal záchvat hysterie, kterému jsem doposud neporozuměla. Bohužel chlapečkovi po převozu domů upadla hlavička, tak je nyní na opětovném léčebném pobytu v Čejeticích, neb v naší domácnosti se nenachází dostatečné množství chemoprénu, léku pro rozbité keramické chlapečky. 

 Nedá se tak úplně říct, že by Vítek "utekl roku", ale od oslavy narozenin se jeho chůze stále zdokonaluje, takže v rámci naší výchovy ke skromnosti ho pod stromečkem bude čekat druhá část dárků k narozeninám a nové boty. K volbě obuvi bude samozřejmě přizván, jelikož se spoléhám na jeho zatím stále spíše krátkodobou paměť, proto předpokládám, že bude následně náležitě překvapen a zároveň, že mi je pak neomlátí o hlavu jako hrdina jednoho nejmenovaného českého filmu, který nás oblažuje každé Vánoce a ano, Mrazík to opravdu není. Doufám taky, že příští rok budou stále in narozeninové kelímky s Krtečkem, kterých se mi podařilo zakoupit větší než malé množství. Ale spíš bych sázela na Prasátko Peppu, jednak neodolatelně třepe nožičkama, když se směje, no a ten nenásilný výchovný rozměr, tomu se taky nedá odolat. Každopádně Víteček už není miminko a vím, že proces separace už začal dávno, ale když mě dneska vyloženě odstrčil ve stylu "Mami, já chci jít sám" a rozběhl se (no ne, dobře, přeháním, rozešel se poměrně sebejistým a jen mírně houpavým krokem) k dětem na hracím koberci, tak mi bylo jaksi smutno. Tak ještě nematuroval, ani ještě nebydlí s holkou, ale už se to blíží, strašně rychle se to blíží.