Tak je to tu!

Hehe, kolik takových "takjetotů" asi ještě bude? Každopádně v tomhle figuruje plastová lžička, hrníček se čtyřlístkama a spousta spousta mrkve. No vlastně napoprvé jen šest koleček, ale když jsem je honila tyčovým mixérem po kuchyni, tak mi jich přišlo až příliš mnoho. Po poradě se zkušenějšími jsem zjistila, že jich naopak bylo příliš málo, když jsou totiž kolečka mrkve ve větším stádu, nemají tendenci utíkat a houfně se sunou pod nůž tyčáku. Samozřejmě jsem dle nedostižných nápadotvorných vzorů naplnila nádobu na kostky ledu a dala vše zamrazit. Třeba nás ta mrkev jednou zachrání před nějakou nepředvídatelnou katastrofou. Opakovaně jsem nastudovala všechny postupy, jak začít s příkrmy, několikrát to odsunula vlivem vrozené pohodlnosti a tendenci dělat jen to, co je opravdu potřeba, pak znova nastudovala, opět zjistila, že se mi do toho ještě nechce, no a pak už Vítek vypadal opravdu překvapeně, že se ho ta akce u stolu zase netýká, tak jsme s ukončeným pátým měsícem šlápli do pedálů (pro některé příliš brzy, pro jiné už skoro pozdě, ale není snad víc názorů než na to, kdy začít jíst mrkev, jak to ta mrkev dělá, že je tak kontroverzní?) V návodech se píše, že se má začít jednou až dvěma lžičkami, tak to se nám úplně nepovedlo a napodruhé jsem už musela misku s mrkví schovat, protože to přece nejde - být až tak moc mimo tabulky a ještě si to užívat. Pravda je, že večer byl Vítek akční, jako bych mu do mrkve nasypala vrchovatou lžíci cukru, ale to jsem opravdu, opravdu neudělala. Nepochybně to však byl velký zážitek, který musel zpracovat i na podvědomé úrovni, pravděpodobně jsme to s tím množstvím přeci jen přehnali, předpokládám, že ho o půl druhé v noci vzbudil sen o prnásledování velkou plyšovou mrkví. Takže kromě první mrkvičky máme i první noc, kdy jsem fakt musela vstát a věnovat se noční gymnastice na balóně. Naštěstí jen krátce, protože ten balón hrozně vrže. Takže huráá mrkev!