Tento způsob trávení léta je...

... prostě super. Jestli si jako někdo myslí, že není o čem psát, nemůže být dál pravdy. Pravda ovšem je, že není čas. Vítek se nahodil na letní režim, takže mu příjde líto přijít o každou světlou hodinu dne a tudíž chodí spát tak kolem půl desáté, což pro mě znamená, že mám tak max třicet minut než taky zatáhnu záclonky. Pozitivně se to projevilo na klesající spotřebě vína, horší je to s těma všema věcma, který chci dělat, až dítě usne. Ty se prostě kupí a kupí, takže jestli některá babička či prababička očekává vyvolané fotky, musí počkat na zimu, třeba, nebo prostě na jindy. Z Vítka už se stává velký chlap. Poznám to podle toho, že když nakupuju ovoce a zeleninu na příkrmy, mohla bych klidně živit menší cirkus (nebo minimálně tu želvu, co někdo vypustil do pole a soused ji našel před barákem). Postupně se Vítkovi načítá vrozená míra empatie a tak nám v obtížných životních situacích nabízí zcela nezjištně svůj dudlík (třeba když Tom vstává do práce před osmou). A jeho krycí jméno by klidně mohlo být Vodouch nebo Ledovka, protože žádná voda není natolik studená nebo mokrá, aby se do ní nemohlo. Jedinou starost mi dělá ta brokolice, což je pro nás rodiče doslova rituální jídlo vymezující trvání našeho vztahu (letos jsme slavili již desátý Den Brokolice) a pro Vítka je to zatím jediná zelenina, která ho opravdu, ale opravdu nezaujala, a to jí i samotnou petržel. Tak snad se k nám časem přidá. Možná zkusím udělat malinovo-brokolicové pyré :)