Máme doma půlročáka

Tak jsme to dneska oslavili v plné parádě. Svíčka na pomyslném dortě je opravdu poloviční, i když asi jinak, než  by to člověk čekal. A byla to velká legrace. Sice nekouřím, ale při snaze o sfouknutí svíčky se mi udělaly až šikmé vrásky mezi očima, to jsem ani nevěděla, že jde, zřejmě kvalitní výrobek. Vše je samozřejmě velmi pečlivě zdokumentováno, včetně těch vrásek, Myslím, že na nedostatek láskyplných dotyků si Vítek rozhodně nemůže stěžovat a velmi rád je oplácí. Má pro tyto příležitosti pozoruhodný chvat, kdy doširoka otevře pusu, chytne mě velmi pevně jednou rukou za krkavici, druhou ideálně za vlasy v těch místech, kde jsou jemňounké a opravdu to bolí, když se za ně tahá, pak se přisaje tam, kde mu to zrovna vyjde, a intenzivně mastí tou pusou zleva doprava. Je to miláček. Na půl roce zvládá vše, co by člověk od takového mimina čekal, krásně se řechtá (nejvtipnější slovo dneška je budliky budliky, málem mě to stálo čistý tričko, ale už mám postřeh), je k zulíbání, a člověk se musí smát, když se rozčiluje nad nějakou strašně velkou nespravedlností, jako že třeba lžička s řepou nemíří do pusy tak rychle, jak by si představoval. Jo jo všem nevěřícím Tomášům - Vítek jí řepu, petržel, celer, slupne i mrkev s bramborou a květák, prokládá to švestkama, meruňkama a jahodama, sem tam jablko a banán, alergie nula, chuť k jídlu sto. Strávník je to zkušený, zeď v kuchyni by mohla vyprávět. Jediná překážka se zatím objevila v podobě brokolikce (ano, bylo to přesně jako z toho filmu V hlavě), ale na tom zapracujeme. Nějak jsem se zařekla, že nebudu vyrábět takové ty fotky dítěte umazaného od jídla od hlavy k patě, nepřijde mi to roztomilé, ani nemám chuť Vítka takto vyzdobeného veřejně vystavovat, ale včera mi to málem nedalo, vypadal včetně audiodoprodukce jako nenasytná zombie, co právě zabořila hlavu do něčích střev. Je to vážně miláček. Zkušeně se koulí z břicha na záda a zpět, ale jen když se mu chce - jak jinak. Takže když přijdete na návštěvu, pravděpodobně neudělá ani ň. Možná dá dvě tři krabí tempa na podlaze, ale žádnej zpátečník to rozhodně není. Krásně se rozvykládává, zapíská si, nebo začne s tím svým něněněněně, když se mu něco nelíbí. Člověk si ho může udobřit, když z něj začne dělat letadlo, lechtat ho na nožičkách nebo dělat kuk. Mě ještě velmi spolehlivě funguje, když si před ním čistím zuby. Je to, jak už jsem říkala, miláček.