Vysněná mateřská dovolená

Takhle nějak jsem si to představovala. Sbalím sebe a dítě, v ideálním případě i manžela, ale ne nezbytně :) a hurá někam na prázdniny, jak se říká u nás v rodině, když se k někomu nakvartýrujete a máte servis narvané lednice a láskyplné péče. Naše první "prázdniny" probíhají samozřejmě v Ludslávkách u našich. Mamka v sobotu ráno vystřelila jak Fitipaldi a tradičně v devět už byla v Plazích závěje nezávěje, ledovka neledovka. Tak jsme to po svačince obrátili a vyrazili zase zpět do Ludslávek, abychom stihli oslavu narozenin. Je potřeba říct, že Vítek je jedináček, žije s námi dvěma od přírody klidnýma povahama, na okraji vesnice, takže ačkoliv mu čas od času Tom pustí do ouška náležitě nahlas Krucipusk s dvěma tečkama nad u a kočky občas zařvou, že už mají zase hlad, Vítek je v podstatě zvyklý na poměrně tichou domácnost. Tady ho s moravskou bodrostí přivítali děda, tety a strýcové, bratranci a sestřenice, pes domácí i venkovní. Kozy a koně slyšet nebylo. Myslím, že to pro něj musel být zajímavý zážitek, ten pelmel hlasů, vůní a doteků, které k němu směřovaly. Občas jsme si šli odpočinout do pokoje, trochu jsme to odhlučnili šátkem, ale myslím, že adaptace proběhla zdařile. No a kdyby neproběhla, měl další den, pondělí, úterý i středu na zvykání si, protože jsme šli z návštěvy do návštěvy. Jak říkala teta Kačka, bude to vyjímečný muž, bude mít rád rodinná setkávání. Tak uvidíme. Ale jako správný chlap si umí říct, co chce a nenechá se rušit. V úterý v pět odpoledne zalehl a vstával s úsměvem až druhý den v osm (o jídlo se ale samozřejmě ošidit nenechal). Návštěvu na sebe nechal jen koukat. V průběhu týdne se ale naplno projevil fakt, že chřipkové prázdniny ve Zlínském kraji mají naději na úspěch, takže návštěv nám ubývá, ale my si to i tak užíváme, protože jsme v bezpečí a chránění, jak říká tetička Bronička.